AGROBIODIVERZITA

Pod pojmem ochrana biodiverzity si většina lidí představuje ochranu divoce žijících rostlin a živočichů před vlivem rychle a výrazně se měnícího životního protředí.
Biodiverzita je však ohrožena také u zemědělských plodin a plemen zvířat. Snižuje ji stále rychlejší nahrazování starých odrůd a plemen novými, vysoce „výkonnými“, přinášejícími více tun obilí, více mléka, masa, vajec. Původní odrůdy a plemena neposkytují v moderních způsobech hospodaření ekonomicky zajímavé výnosy, ale zachovávají si jiné hodnoty, jako je odolnost ke klimatickým výkyvům, k chorobám, stálou a bezproblémovou plodnost, dlouhověkost. Tyto dnes nedoceněné znaky se mohou se změnami životního prostředí stát velmi důležitými.


Agrobiodiverzita je výsledkem různého způsobu využívání.
Bohatá škála rostlinných odrůd a živočišných plemen byla vyvinuta generacemi zemědělců pro zajištění výživy, výrobu ošacení, obutí a tažné síly právě proto, aby umožnila žívot v nejrůznějších ekologických a klimatických podmínkách. Tento proces je výsledkem tisícileté symbiózy člověka, mikroorganizmů, rostlin a zvířat a jako takový je neopakovatelný.


Důsledky ztráty agrobiodiverzity mohou být nesmírné.
RIziko selhání globalizovaného zemědělství následkem klimatických, epidemických či jiných vlivů je tak vysoké, že přímo ohrožuje potravinovou bezpečnost. V unifikovaném prostředí mají choroboplodné mikroorganismy mnohem vyšší šanci k množení ve velmi krátké době.

Příkladem může být plíseň, která po roce 1840 zničila irské monokultury brambor, zavinila hladomor s miliony obětí a následný exodus velké části irského národa.

Jenom využívaná agrobiodiverzita má šanci přežít.
Pro svou výživu na Zemi vystačíme s pouhými deseti zemědělskými plodinami, to je asi 0,4% ze všech, které v historii lidstva byly kultivovány. Zbylých 99,6% se používá v malém rozsahu. V současné době svět využívá jen 25% z plodin pěstovaných před 100 lety.
Z 50 000 známých druhů savců a ptáků se v zemědělství využívá jenom 30, vyšlechtěných do 6400 plemen hospodářských zvířat.
Během posledních 20 let zmizelo 1400 z těchto plemen a každý týden vymírají dvě další. V Evropě jsme za sto let ztratili plnou polovinu kdysi využívaných plemen a třetina zbývajících je akutně ohrožena. Nejkritičtější je stav u slepic, téměř celý svět je zásobován třemi obřími společnostmi šlechtícími nosnice, převážně jediného „vysoce výkonného“ plemene.

K dosažení vysokého výkona je potřeba mnohem více fosilní energie.
Hnojiva a postřiky se musí vyrobit, dopravit, pole se musí několikrát ošetřit. Intenzivní polní výroba také ve značné míře svými postupy přispívá ke snižování diverzity původních planých rostlin a volně žijících živočichů v blízkosti polí.
Chov výkonných plemen dojeného skotu při produkci 10-12 000 litrů mléka od krávy za rok vyžaduje použití jadrných krmiv, která se musí vypěstovat, zpracovat, obohatit řadou medikamentů a doplňků, dopravit na farmu a složitě technicky zvířatům dávkovat. Po dvou-třech letech intenzivní produkce mléka se krávy dožívají čtyř až pěti let. Ve většině evropských zemí je přitom mléka nadbytek. Průměrný věk původních „nezušlechtěných“ plemen skotu byl 15 i 20 let, při produkci okolo 3 000 litrů mléka za rok.

Pokrok v zemědělství
S použitím moderních metod selekce, inseminace, hybridizace a nejnověji genetickým inženýrstvím se ohrožení biodiverzity zvyšuje. Zemědělství se změnilo ve velkovýrobu standardizovaných surovin, které vyžaduje trh. Ekonomický tlak nutí zemědělce orientovat se na několik nejvýnosnějších plodin s jednoduchými pěstebními metodami, na několik intenzivních plemen s průmyslovou technologií chovu, to vše s podporou státu který jim garantuje výkup vzniklých přebytků.


Politické nástroje,
které by umožnily aktivně chránit agrobiodiverzitu, jsou stále nedostatečné. Programy a prostředky vydávané na jejich realizaci se týkají pouze plemen již ohrožených a orientují se hlavně na pasivní ochranu.
U většiny rostlin a zvířat umíme uměle uchovat jejich geny v genobankách pro případné využití v budoucnosti. Přitom ale přerušíme jejich přirozený vývoj a adaptaci na měnící se podmínky prostředí a tím ztížíme možnost jejich budoucího využití, protože se nebudou umět vyrovnat s novými chorobami nebo podmínkami prostředí. Proto je nutné podporovat především aktivní ochranu, to znamená využívání původních plemen a odrůd, spojené se zpracováním a marketingem jejich produktů - místních specialit, které mohou obohatit spotřební nabídku. Tento proces se může rozvinout jen pokud se mu přizpůsobí šlechtitelské a plemenářské cíle, na jejichž stanovení se budou podílet sami zemědělci podle svých potřeb. U nadnárodních a globálně využívaných standardizovaných odrůd a plemen nemají takové změny šanci.
V rámci místních zemědělských systémů je možné obnovit pěstování dávno zapomenutných plodin a chov plemen, která mohou nabídnout novou pestrost a kvalitu potravin – kvalitu života. Nejen spotřebitelů, ale i zvířat, rostlin, krajiny a těch, kdo jí svou prací udržují a zvelebují – zemědělců.


Více o agrobiodiverzitě:

Position paper of the working group “Developing Agrobiodiversity!”


SAVE - Monitoring Institute
St.Gallen, Švýcarsko

 

 

 




 
?>