Strategie ochrany

Globální strategie pro management genetických živočišných zdrojů

Komise genetických zdrojů FAO iniciovala v roce 1999 zpracování globální Zprávy o stavu genetických zdrojů hospodářských zvířat. Tato etapa byla završena v roce 2005. Na základě analýzy národních zpráv z více než 170 zemí byly formulovány strategické priority a spolu se zprávou projednány roce 2007 během první Globální technické konference o genetických živočišných zdrojích v Interlaken (Švýcarsko).
Na jednání byl přijat Globální akční plán FAO pro genetické zdroje hospodářských zvířat. Plán má čtyři oblasti strategických  priorit, které obsahují příslušné aktivity pro jejich splnění:
•    Inventarizaci a charakterizaci genetických zdrojů  a monitoring trendů vývoje a s ním spojených rizik
•    Udržitelné využívání a rozvoj genetických zdrojů
•    Konzervace v přirozených podmínkách (in situ) a v genobankách (ex situ)
•    Stanovení politiky využívání genetických zdrojů, budování kapacit pro jejich naplnění
Plnění programu je vyhodnocováno ve dvouletých intervalech na pravidelných zasenáních Komise pro genetické zdroje FAO a podle potřeby doplňován o další aktivity.

V roce 2015 byla obdobně  zpracována Druhá zpráva o stavu genetických zdrojů hospodářských zvířat a na základě jejích závěrů byl inovován i Globální akční plán.

Součásti strategie ochrany

Inventarizace, charakterizace a dokumentace

Předpokladem účelného využívání a účinné ochrany genetických zdrojů je dokonalý přehled o nich. Výchozím bodem je proto jejich inventarizace, popis jejich znaků a vlastností pomocí standardních deskriptorů a uchování těchto dat v databázi.

Z těchto dat se následně sestrojí indikátory, jejichž pravidelným vyhodnocováním lze usuzovat na vývoj plemene a nastavit úroveň ochranných opatření.

Česká republika je povinna poskytovat a průběžně inovovat tato data v rámci globálního informačního systému FAO – DADIS (Domestic Animal Diversity Information System) resp. regionálního evropského systému EFABIS (European Farm Animal Biodiversity Information System).

Národní databáze plemen

Je komplexní seznam všech plemen zastoupených a využívaných v zemi, dokumentující jejich okamžitý stav. V roce 2015 obsahuje národní databáze (zveřejněná v systému DAD-IS) 22 plemen skotu, 8 plemen koz, 36 plemen ovcí, 21 plemen koní, 9 plemen prasat,  6 plemen králíků,  3 plemena krůt a hus, 2 plemena kachen a perliček a jedno plemeno slepic. Inventář vychází z dat evidovaných jednotlivými chovatelskými sdruženími.  Řada dalších plemen drobných zvířat a drůbeže chovaných v neevidovaných hobby chovech zde není zachycena a nelze proto ani odhadnout jejich rozsah a diverzitu.  Data jsou aktualizována jedenkrát ročně.

Popis a charakterizace plemen

Má za cíl změřit a popsat genetickou diverzitu genetických zdrojů jako základ pro jejich pochopení a využití udržitelným způsobem.
Popis (fenotypová charakterizace) identifikuje odlišnosti populací a popisuje jejich vnější a produkční charakteristiky v rámci jejich produkčního prostředí spolu s popisem těchto prostředí. Informace o geografickém rozložení populace je nedílnou součástí fenotypové charakterizace.
Doplňkově se využívá dat molekulárně- genetické charakterizace k objasnění genetického základu fenotypů, vnitroplemenné variability a příbuznosti mezi plemeny, z reprezentativního vzorku zvířat.

Systém včasné výstrahy a reakce

Národní program je funkčním prostředkem systému včasné výstrahy a reakce. Ná nastavený monitorovací systém, založený na každoročním hodnocení vývoje populací plemen do programu zařazených.
Aktuální Národní program pracuje s hodnotou kritické velikosti populace, která je odvozená od velikosti aktivní populace (= čistokrevných jedinců zapsaných v plemenné knize) Ne, s přihlédnutím k dalším ukazatelům, zejména generačním intervalu, průměrné četnosti potomstva a délce aktivního, trendu v hodnotách úrovně inbreedingu.  Vzhledem k absenci dat u některých plemen (drůbež, králíci, nutrie) však dosud nebylo možné tento přístup uplatnit plošně.

Metody ochrany

Za základní způsob ochrany se považuje metoda in situ, tj. přímo v produkčních systémech, která umožňuje přirozený vývoj plemen adaptací na měnící se přírodní i technologické podmínky prostředí. Cílem  uchovávání  populací genetických zdrojů in situ je jejich udržitelný rozvoj.
Tam, kde z různých důvodů není ochrana v produkčních systémech možná, nastupuje ochrana ex situ (zooparky, propagační expozice, ekologická centra atd.). Možnosti těchto center jsou však omezené a ochrana vyžaduje složitější koordinaci.
Formou ochrany ex situ je ochrana in vitro, která by měla být doplňkem metody in situ, zejména jako pojistka pro krizové situace, ale také s výhledem budoucího využívání biotechnologických metod (klonování, přenosy nebo eliminace genů).
Nejběžnější in vitro technikou je uchovávání spermatu a embryí v hluboce zmrazeném stavu (kryokonzervace). Pro některé druhy (drůbež, králíci) však zatím tato metoda není dostatečně propracována, neumožňuje dlouhodobou konzervaci, nebo kvalita uloženého materiálu po rozmrazení nedosahuje potřebných parametrů zajišťujících úspěšné použití. Proto se uchovávají i ostatní materiály, které v budoucnu umožní rekonstrukci nebo regeneraci jedince – somatické, blastodermální nebo spermatogoniální buňky.
Hluboce zmrazené materiály a dále rovněž DNA získaná z krve nebo jiných tkání zvířat, která se používá k molekulárně-genetickým studiím, jsou uchovávány v genobankách.