Česká republika a dřívější Československo aktivně přistupovaly k zachování genetických zdrojů hospodářských zvířat všech početně malých lokálních a autochtonních plemen i v minulosti.
Již zákon č. 240/1991 o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat zahrnoval paragraf o genových rezervách hospodářských zvířat a příslušná vyhláška k tomuto zákonu jejich seznam přímo uváděla.
Uvedený zákon vymezil povinnosti a práva chovatelských sdružení a dalších oprávněných osob k výkonu odborných činností (kontrola užitkovosti a hodnocení zvířat, výkonnostní zkoušky, inseminace, přenosy embryí apod.) i jednotlivých chovatelů a jejich zájmových sdružení svazů, vše v zájmu úspěšné realizace šlechtění zvířat pro zajištění živočišné produkce. Příslušný paragraf „genetické zdroje“ zanikajících nebo málo početných populací a plemen vesměs lokálních hospodářských zvířat určoval jejich udržování formou čistokrevné plemenitby v uzavřených populacích a kryokonzervaci spermií buněk a embryí.
Všechna plemena převážně lokálních a autochtonních druhů s omezeným a snižujícím se počtem zvířat byla již od roku 1995 zahrnuta do projektu ochrany, který se stal základem pozdějšího Národního programu ochrany, užití a konzervace genetických zdrojů (2003). Chovatelé plemen zvířat zahrnutých do národního programu dostávají státní finanční příspěvek podle každoročně přesně formulovaných podmínek, publikovaných MZe. Tímto způsobem je možné počty zvířat regulovat podle potřeby chráněných populací. Finanční příspěvky jsou distribuovány chovatelům prostřednictvím příslušných chovatelských organizací.
Poslední úprava zákona o plemenitbě (Zákon č. 60/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů -plemenářský zákon https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2017-60)
vymezuje v souladu s legislativou EU opatření pro racionální management genetických zdrojů hospodářských zvířat jako nástroje k tomu, aby jejich prostřednictvím mohl stát splnit povinnost ochrany těchto zdrojů, k níž se zavázal.
Pro účely tohoto zákona definuje jeho paragraf 2 genetický zdroj jako
- zvíře evidované v Národním programu náležející k určitému druhu nebo plemeni nacházející se na území České republiky mající význam pro výživu a zemědělství a pro ochranu a udržitelné využívání biologické rozmanitosti, které je zařazeno do Národního programu, nebo
- genetický materiál živočišného původu, který obsahuje funkční jednotky dědičnosti a umožňuje přenos a regeneraci jedince při zachování jeho genetického základu, zejména odebrané sperma, vaječné buňky nebo embrya, a který je uchováván a evidován v genobankách zařazených do Národního programu,
a genobanku jako
- právnickou osobu provozující soubor zařízení sloužících ke konzervaci a využívání genetických zdrojů zvířat.
Zákon dále stanoví v paragrafu 14 a) až 14 h) podmínky pro zařazování druhu nebo plemene zvířete do Národního programu a povinnosti účastníků programu při ochraně a udržitelném využívání genetického zdroje.
Navazující Vyhláška č. 72/2017 Sb. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2017-72 upřesňuje stanovuje kritéria pro zařazení zvířete jako genetického zdroje, náležitosti metodických postupů pro chov genetických zdrojů, minimální standardy pro genobanky
Smyslem Národního programu je udržování genetických zdrojů znamená jejich setrvalé šlechtění v rámci podmínek, v nichž se daný genetický zdroj vyvíjel a adaptoval, s ohledem na příští potřeby jeho uživatelů. Při tvorbě šlechtitelských programů je hlavním kritériem uchování největší možné genetické variability.
Uchování co nejširší škály jedinců s rozličným genotypem pro potenciální využití v budoucnu se v řadě případů střetává s komerčními zájmy a podmínkami chovatelů. Vyhlášený Národní program (2006) a dotace poskytovaná jeho účastníkům proto kompenzuje tyto ztížené chovatelské podmínky.