CO JSOU GENETICKÉ ZDROJE

Genetické zdroje lze definovat mnoha způsoby. Obecná definice Dohody o biologické rozmanitosti (Convention on Biodiversity, CBD, 1992) označuje za genetický zdroj „živý materiál obsahující geny s bezprostřední nebo potenciální hodnotou pro lidstvo“. Tato definice tedy zahrnuje všechny kulturní plodiny, plemena, ale také jejich volně žijící příbuzné. Metody genetického inženýrství mohou urychlit využití některých jejich vlastností pro šlechtění současných plemen a plodin. S rozvojem těchto metod bude možné lépe využívat větší množství nejrůznějších užitkových znaků, uchovaných a rozvíjených u nejrůznějších plemen jednoho živočišného druhu. Proto je nezbytné, aby různorodost plemen byla zachována v nejvyšší možné míře.
Přistoupením k Dohodě státy uznávají povinnost chránit všechny genetické zdroje na svém území a umožnit přístup k nim, přitom ale zůstávají suverénními v otázkách jejich managementu.

Do české legislativy byla Dohoda začleněna jako Sdělení ministerstva zahraničí č.134/1999 Sb., o sjednání Úmluvy o biologické rozmanitosti.

Koncepce ochrany biodiverzity v ČR je formulována ve Strategii ochrany biologické rozmnitosti ČR (usnesení vlády č. 620 z 25.5.2005), která se postupně rozpracovává do akčních programů pro jednotlivé obory. V oblasti agrobiodiverzity se bude jednat o následující priority: 

  •  Zastavení trendu současného poklesu diverzity rostlin, zvířat a mikroorganismů využívaných v zemědělství a potravinářství a , přechod k jeho postupnému nárůstu prostřednictvím tvorby a podpory vhodných produkčních systémů a zařazením principů konzervačního managementu do šlechtitelských programů. 
  •  Zajištění genetických zdrojů v kryokonzervované podobě v národních genobankách a vytvoření expertního a informačního systému pro plánování konzervačního managementu a rekonstrukční genetiky. 
  •  Dopracování legislativního rámce a zajištění jeho průběžného doplňování zákonnými normami kompatibilními s mezinárodně přijatými závazky (Mezinárodní smlouvy o genetických zdrojích rostlin pro výživu a zemědělství 
  •  Vytvoření podmínek pro setrvalý rozvoj všech genetických zdrojů (i těch, které neslouží k zemědělskému nebo průmyslovému využití), včetně přístupu k nim a spravedlivého rozdělení přínosů z jejich využívání 
  •  Zvýšení úrovně komunikace a kooperace s uživateli pro zajištění faktického naplnění strategických cílů


Genetické zdroje v zemědělství

  • tvoří biologickou základnu pro zajištění potravin a dalších potřeb lidstva 
  • jsou výchozím materiálem pro šlechtění nových odrůd a plemen
  • umožňují adaptaci na nové podmínky, které mohou vzniknout změnami klimatu, životního prostředí nebo socio-ekonomické situace a z ní plynoucích požadavků
  • z dlouhodobého hlediska tedy jejich eroze představuje potenciální ohrožení potravinové bezpečnosti
  • naopak jejich rozšiřování různými způsoby (výměna, prodej ….) mezi farmáři, komunitami a regiony s různými podmínkami je podstatou zachování životaschopnosti a adaptability na nepředvídatelné změny



Diverzita genetických zdrojů hospodářských zvířat

  • Původní, nezušlechtěná plemena zachovávají mnoho „primitivních“ vlastností – přizpůsobivost prostředí, odolnost klimatickým stresům, místním parazitům a patogenům, lepší využití místních krmivových zdrojů
  • Moderní plemena, vyšlechtěná pro intenzivní průmyslovou produkci živočišných produktů, dosahují vysoké užitkovosti za cenu ztráty těchto primitivních vlastností.
  • Původní plemena jsou tedy zdrojem genů využitelných pro zlepšení zdraví a dalších užitných vlastností intenzivních plemen a v budoucnu mohou významně přispět k zajištění potravin a dalších potřeb lidstva
  • Představují tak cenné a strategicky důležité vlastnictví pro každou zemi





 
?>